Někdy trochu šílený...

           Jindy snad už mírně důvěryhodnější dědeček...

Michal Bukvička Kočí majitel a malíř

Dědovy obrázky

Ano, toto jsem já, děda. Děda jako malovaný a současně děda jako mnohý z vás. Mám tři dcerky, jednoho synka a celkem šest vnoučat. Ale zpátky k malování. Až vlastně na stará kolena, tedy přibližně ve svých šedesáti čtyřech letech, jsem se rozhodl zkusit malovat olejovými barvami na plátno a za sedm let od tohoto mého zásadního rozhodnutí a usilovného snažení jsem namaloval celkem 114 obrázků. Samozřejmě že jsem i kritický ke kvalitám svého malování, ale to, že mě malování baví, určitě vyváží všechny jeho nedostatky. Mám z obrázků velikou radost a chtěl bych se jimi zde alespoň trochu  pochlubit. Ale také bych zde chtěl ukázat, že malování je nejen skvělá lidská činnost, při které stejně jako při psaní člověk sice odkrývá své nitro ostatním, ale navíc získává zcela jiný, nový a hlavně mnohem krásnější pohled na svět kolem sebe.

Jsem přímo živoucím příkladem toho, že koníček, tedy tvorba čehokoli ve volném čase, může vést i ke vzniku nepřeberného množství zajímavého materiálu, o který se zde chci podělit nejen se svým nejbližším okolím, ale i s širší veřejností. Vždycky jsem byl tak trochu umělecky založen a je pravda, že i při malování cítím stejně krásné pocity štěstí, jako když jsme kdysi s kamarády nazpívali s kytarami nějakou pěknou písničku a ona se nám povedla.

Kromě hry na kytaru a zpěvu ve skupině Bílé Skály, se kterou jsme vydali celkem 6 CD a dvě DVD, jsem si vydal vlastním nákladem i tři knížky. Takový napůl dokument o osadě Bílé Skály - Sedněte si chlapci hned, pohádky a povídky, ještě společně s mým kamarádem Luborem z Jablonce nad Nisou - Kudy kam, tudy tam a nakonec pohádky pro dospělé - Trochu dospělejší pohádky, kde jsem použil i některé ze svých obrázků. Ale teprve vlastně až malováním jsem si skutečně naplnil svou truhličku s uměleckými sklony a jsem za to životu opravdu hodně vděčný.

Závěrem snad  ještě dodám, a jsem na to pyšný, že mé obrázky visí třeba v Anglii v Londýně, v  Holandsku,     v Austrálii, ale také na Kanárských ostrovech. Tak vám všem přeji příjemné pokoukání se a ještě chci říci, nikdy neváhejte splnit si své sny, byť přijdou třeba        i později v životě. Nikdy totiž není pozdě s čímkoli začít. Ale naopak, vždycky je obrovská škoda něčeho,   s čím se nezačne vůbec. Mohlo to být třeba jednou krásné, nebo aspoň příjemné, nebo to mohlo někomu udělat třeba jen malou radost. Uznejte, že nestát se tak, by byla škoda. A kdyby se vám obrázky snad nelíbily, což se může samozřejmě stát, nechte je klidně být a nikomu to také neublíží. S úctou děda Michal Bukvička Kočí.                                                              

31.12.2022